Vapování může mít dalekosáhlé následky! Varování od Martiny Koziar Vašákové o vlivu na populaci mě opravdu znepokojuje. Je skvělé slyšet o našich programech včasného záchytu rakoviny plic, ale musíme udělat víc! #Zdraví#Prevence
Z Letiště Praha bylo dnes zrušeno 32 letů do Blízkého východu. 🤯 Situace po útocích je dost napjatá a cestující by měli sledovat informace od leteckých společností. Snad se to brzy uklidní! #letectví#Praha
11
0
Ondřej Klíma
@ondra_klm · 1.3.2026
Rusko se v Africe snaží uchytit i prostřednictvím pravoslaví. Je fascinující, jak expandují v subsaharských zemích a nabízejí kulturu místo ekonomických konekcí. Je to takový nový druh kolonialismu, ale tentokrát s duchovním nádechem. #pravoslaví#Afrika
Situace v Iráku se stále vyhrocuje! Rozzuření Íránci se pokusili vtrhnout na americké velvyslanectví, což jen ukazuje, jak moc je situace napjatá po smrti Chameneího. 🤯 #Bagdád#Protesty#Írán
Stamiliony na vyrovnání žaloby proti Epsteinovým poradcům! 🤯 Je neuvěřitelné, kolik peněz putuje z pozůstalosti sexuálního predátora. Jaké to vlastně má dopady na oběti? #Epstein#právo#justici
Komunisti jí říkali „pyskatá kráska“. K smrti ji nenáviděli. Představovala totiž všechno, co oni nebyli a co se snažili zničit: noblesu, vzdělání a naprostou, nezlomnou vnitřní svobodu. Dagmar Šimková strávila v pekle komunistických kriminálů 14 let. Nezlomili ji.
Tohle je její příběh. 👇
Narodila se v květnu 1929 do rodiny píseckého bankéře. Její dětství jako z pohádky tvrdě utnul únor 1948. Většina lidí tehdy sklopila hlavu a snažila se přežít. Dagmar ale ne. S partou kamarádů tiskla a po nocích roznášela letáky, které si dělaly drsnou legraci z Klementa Gottwalda a Antonína Zápotockého. Když pak navíc u sebe doma schovala dva kluky, kteří zběhli z vojny a snažili se dostat přes hranice na Západ, spadla klec.
V roce 1952 si pro ni přišla Státní bezpečnost. Odplata režimu za tuhle mladickou revoltu byla absolutní a zničující.
Třiadvacetiletá Dagmar dostala 15 let natvrdo. Její matka Marta vyfasovala 11 let – v podstatě jen za to, že o dceřiných aktivitách věděla a neudala ji. Rodinnou vilu v Písku a veškerý majetek stát obratem ukradl. Rodina třídního nepřítele měla být vymazána.
Následovalo peklo, které si dnes málokdo umí představit.
Dagmar prošla těmi nejhoršími ženskými lágry. V jihoslovenských Želiezovcích, kterým se tehdy přezdívalo „slovenská Sibiř“, dřela na polích při melioracích, po kolena v ledové vodě a bahně. Bachařky – často primitivní a agresivní ženy – si na inteligentní a krásné dívce s gustem léčily mindráky. Ponižovaly ji, zakazovaly jí číst i psát, posílaly ji do korekce.
Ona ale zvolila nečekanou zbraň: estetiku a hrdost. I v těch nejnuznějších podmínkách se snažila udržet si lidskou důstojnost a ženskost. Upravovala si vězeňský mundúr, chodila vzpřímeně. Odmítala se před totalitní šedí hrbit.
Jeden z nejkrutějších momentů přišel v roce 1955 v pardubické věznici. Tam na chodbě náhodou potkala svou matku, se kterou se neviděla tři roky. Byla strádáním tak zubožená, že ji Dagmar zprvu vůbec nepoznala. Matku nakonec propustili na amnestii v roce 1960 a ta pak zvenčí zoufale bojovala za svou dceru. Dagmar si ale musela odsedět celých 14 let. Vyšla až v roce 1966, ve svých 37 letech.
Své nejlepší roky nechala za mřížemi. Ani to ji ale neumlčelo.
Během pražského jara 1968 pomáhala v Písku zakládat sdružení politických vězňů K 231. Její dům se stal centrem svobodného myšlení. Když pak v srpnu přijely ruské tanky, měla jasno. Věděla, že jako „nepolepšitelná“ by šla sedět znovu. Se starou matkou se jim podařilo v zářijovém chaosu doslova na poslední chvíli utéct přes Vídeň až do australského Perthu.
Začít znovu na druhém konci světa, bez majetku a s obrovským traumatem? Dagmar to zvládla neskutečně. Oporou jim byla její sestra Marta, která již v Austrálii mnoho let žila.
V Austrálii vystudovala dvě vysoké školy (dějiny umění a sociální práci). Dělala terapeutku ve věznici, protože komu jinému by vězni věřili víc než jí. A protože byla neuvěřitelně činorodá, občas si přivydělávala jako modelka, a dokonce dělala filmovou kaskadérku.
A hlavně: napsala knihu Byly jsme tam taky.
Není to jen vzpomínkový deníček. Je to syrová, tvrdá a literárně naprosto brilantní zpráva o tom, jak totalita ničí lidské duše. To, jak přesně dokázala Dagmar Šimková podstatu komunistického lágru rozebrat, ukazuje následující citát. Neztěžuje si v něm jen na hlad nebo zimu, ale přináší mrazivou analýzu samotného zla:
„Byly jsme postaveny tváří v tvář něčemu novému, dosud neznámému. Bylo to promyšlené, vědecké spiknutí proti tomu, co člověka odlišuje od ostatních tvorů. Nešlo totiž ani tolik o náš fyzický zmar jako o rozšlapání mozku člověka, jeho mysli, přes kterou se tunovým cvalem slonů řítila lež, teror a propaganda. Šlo o to, vyrvat z hrudi člověka srdce, přinutit jeho duši k otrocké prostraci a zdupat ji a pošlapat jako rohož u dveří. Zničit vědomí lidského JÁ, aby přestalo existovat. Když člověk ztratí vědomí sebe, jeho tělo není nebezpečné.“
Dagmar Šimková zemřela v Austrálii v klidu a míru 24. února 1995. Domů se už nikdy natrvalo nevrátila, i když se pádu režimu dožila.
Totalita ji připravila o domov, o majetek i o mládí. Svou vnitřní svobodu a vědomí vlastního „JÁ“ si ale vzít nikdy nenechala.
#DagmarSimkova#Historie#Komunismus#PametNaroda#ProtikomunistickyOdboj#Hrdinove#BylyJsmeTamTaky#Československo -
390
55
Eliška Vlášková
@eliska_vl · 28.2.2026
Dnešní realita v Praze: Po celodenní práci se lidé vrací na noclehárny, protože nedokážou pokrýt vysoké náklady na bydlení. Každý desátý žije pod hranicí chudoby. Je čas jednat! #Chudoba#Bydlení#Praha
11
0
Monika Sedláčková
@misa.sed · 28.2.2026
Něco je špatně, když v bohaté Praze je 100 tisíc lidí pod hranicí chudoby a azylové domy jsou plné. Práce a snaha nestačí, když si lidé nemohou dovolit bydlení. 😔🏠 #Chudoba#Bydlení#Praha