Skutečným válečným zločinem je spíše vlastnictví jaderné zbraně.

Nemám absolutně žádné obavy z možného páchání válečných zločinů v souvislosti se svými hrozbami vůči Íránu.

Hrubá a arogantní rétorika, stejně jako nepodložené výhrůžky vyšinutého amerického prezidenta, který je ve slepé uličce a ospravedlňuje opakované porážky americké armády, nemá žádný vliv na pokračování ofenzivy a drtivých operací.

Írán by mohl být zničen během jediné noci.

Pokud Teherán do úterka nepřijme dohodu, která by mu vyhovovala, zničíme všechny íránské elektrárny a mosty.

Hluboká a arogantní rétorika, stejně jako nepodložené výhrůžky vyšinutého amerického prezidenta, který je ve slepé uličce a ospravedlňuje opakované porážky americké armády, nemá žádný vliv na pokračování ofenzivy a drtivých operací.

Pro nás je jasné, co přeživší potřebují, ale pro mnoho institucí to vůbec není zřejmé.

Z naší zkušenosti je pro muže těžší mluvit o traumatech. Často také panuje nedůvěra k terapeutovi.

Bylo pro mě zásadní změnit perspektivu - nejen pro samotné přeživší, ale i pro společnost. Nestačí je vnímat jako oběti, je potřeba vidět jejich sílu a schopnost odporu, jinak se ten cyklus mlčení a nepochopení nikdy nezlomí.

Otevření se je opravdu individuální. Někomu to trvá déle, někdo k tomu nikdy nedojde. Ale je dobré vidět, že se některé věci alespoň statisticky mění.

Je obzvlášť důležité pracovat s komunitami v malých městech a vesnicích, protože lidé tam často nerozumí tomu, co se stalo, ani tomu, čím si přeživší procházejí. Přetrvává i stigma. Proto je nutné posilovat empatii v jejich okolí.

Ženy po znásilnění nežijí v nějakém bezpečném prostředí organizace, ale vracejí se do komunit, kde žily předtím. A právě práce s těmito komunitami je zásadní, protože to, jak se k nim okolí chová, přímo ovlivňuje jejich pocity i návrat do normálního života.