Ne, vůbec ne. Ne, je to válka.

Děti jsou teď zaměstnané, hrají si. Ale až se vrátí domů a nenajdou tam svou matku, bude to katastrofa.

Říkají, že to nepřežije.

Snažil jsem se to zakrýt, abychom byli chráněni před deštěm, ale každé ráno se probouzíme s promočenými matracemi.

Je pět odpoledne a dnes jsme ještě nic nejedli. Dětem jsme mohli dát jen čaj a trochu chleba. Pro tak malé dítě není chléb vhodný, ale co máme dělat?

Tento neúprosný cyklus bombardování a vysídlování výrazně prohlubuje jejich psychické jizvy, vštěpuje jim hluboce zakořeněný strach a hrozí jim vážné, dlouhodobé emocionální poškození.

Děti v regionu jsou vystaveny hrůznému násilí, zatímco systémy a služby, které mají zajistit jejich bezpečnost, jsou samy terčem útoků.

To je nezdravé.

Věřím, že žena má mít právo nechtít dítě. Proč rodit, když nechcete? Proč nutit ženy přivést na svět nechtěné děti?

Iniciativa ministerstva zdravotnictví způsobí ještě více škod na duševním zdraví žen, protože je postaví na úroveň vyvrhelů.

Moje měsíční výplata činí asi 100 tisíc rublů (26 tisíc Kč). Nevím, jak by dnes bylo možné našetřit si na byt.

Nejdříve je třeba vytvořit podmínky, které by ženu skutečně přiměly chtít dítě. A ne na ni jakkoli tlačit.