Dnes vyšlo moc hezký číslo Reflexu. Budu rád, když mu dáte šanci. Tady je k tomu můj editoriál: JAK VLASTNĚ MÁME VZPOMÍNAT NA VÁCLAVA HAVLA? Rád o sobě říkám, že jsem „starý jako revoluce“, čímž myslím pochopitelně tu sametovou. A to samo o sobě nese celou řadu výhod. Váš věk vždycky odráží i výročí pádu komunistického režimu v Československu, takže se vám to zároveň dobře pamatuje. Nejsem obtěžkán vinami minulosti, kdy bych se musel rozhodovat, zda s režimem kolaborovat, či nikoli. Stejně tak se nemusím vinit z toho, že jsem promeškal tvrdý nástup kapitalismu a kupónovou privatizaci. Musel jsem se totiž naučit nejdřív mluvit. A chodit. Nám narozeným na počátku 90. let je občas tendence říkat „Havlovy děti“. Jak se mám ale identifikovat s člověkem, kterého jsem pořádně v dospělém věku nezažil, ale jenž tak zásadně formoval stát, ve kterém jsem vyrostl? A jak na Havla vlastně mám vzpomínat nejen já, ale celý náš národ? Nemohu si na Havla pamatovat jako mnozí jiní starší novináři. Přenechávám to proto zkušenějším kolegům. Sám s ním mám pouze jednu malou osobní vzpomínku. Bylo mi asi osm let a byli jsme se školou na exkurzi v Praze. Se spolužákem jsem se loudal na konci třídního špalíru. Na Václavském náměstí se táhla dlouhá fronta a my šli podél ní. Trochu jsme se zapomněli a udělala se nám mezera. A do té vstoupil chumel lidí, uprostřed kterého šel Václav Havel. Oba jsme na něj začali civět a pohotově zahlásili: „Dobrý den, pane prezidente,“ a on nám opáčil se svým typickým ráčkujícím er: „Nazdar, kluci,“ načež zmizel v knihkupectví podepisovat své knihy. Ta fronta se tam stála na něj. Byl to rok, kdy řešil zdravotní komplikace, přednesl slavný rudolfínský projev a podepsala se naprosto zásadní Česko-německá deklarace. Já si ale pamatuji jen to „nazdar, kluci“. A to je všechno. Když v roce 2011 zemřel, v mé­diích jsem začínal, takže jsem měl na starost jen nějaké drobné mediální výstupy kolem pohřbu. Jinak jsem ho vnímal jako člověka, který visí celý můj školní život na stěně vedle tabule. V televizi vystupuje buď jako „gumák“ v satirickém skeči, nebo s nějakým projevem, který je ale příliš komplikovaný na to, aby ho moje dětské já zvládlo uposlouchat. Moje názory na něj tak vznikaly hodně zprostředkovaně, asi jako u většiny lidí v naší zemi. ­Skrze hry a povinnou četbu na škole, záznamy projevů, mimořádný snímek Občan Havel, kde nechal dost bezprecedentně nahlédnout do svého soukromí. Nikdy jsem nepropadl potřebě ho nějak zbožšťovat, nejvíc mě na něm fascinovalo, jak to byl přes ten bohatý život takový v podstatě „normální týpek“, co si rád užíval život a který si i v prezidentském úřadě dokázal plnit sny. Cigárko s Rolling Stones, meditace s dalajlamou, pivo s Clintonem. Nic z toho z něj nedělalo lepšího politika. Pro mě osobně to z něj ale dělalo člověka. Pointou havlovského odkazu a jeho šíře je podle mě to, že na něj může každý vzpomínat po svém. Někdo jako na toho nejlepšího člověka v dějinách, někdo jako na brilantního politika, jenž Česku chybí. Jiní zas jako na naivního pravdoláskaře, který upřednostňoval velká gesta před politickým pragmatismem. Někdo jako na sukničkáře, jiný jako na velkého světového autora absurdního dramatu. O jeho odkaz se historici a filozofové přou do teď. A to tak vehementně, až kvůli jednomu „ezonomovi“ a pseudofilozofovi na elektrické jednokolce zmizelo jeho jméno z názvu knihovny. Já bych ale u něj vyzdvihl jednu věc, jež se zdá v dnešní době čím dál vzácnější. Dokázal zestárnout, a přitom nezahořknout. Nestal se z něj bručoun křičící na mraky. Nenechal se ovládnout věčným kontrariánstvím a být za každou cenu proti všem mainstreamovým názorům. Zároveň se až do konce nebál mainstreamu postavit. To bych přál nám všem, ať zvládneme zestárnout jako Havel. Škoda že mu bylo naděleno jen 75 let. Rád bych si ho poslechl i v těch devadesáti, která by letos oslavil. #VáclavHavel #Reflex #historie

Zatímco Macinka už nekohabituje s prezidentem, ale jen s novináři, plyny Filipa Turka dusí jeho Motoristy. Co důležitějšího se děje na pozadí jeho kauz, proč ho stále drží mezi sebou a proč to všechno Babiš toleruje? Nejen to je hlavní téma nového Reflexu ⬇️ https://t.co/677RQK2i4o #politika #Babiš #Reflex

postavit se čelem problému je dobrá vlastnost,jen nevím, zda to stačí🤷‍♂️ https://t.co/7jHUwBbg6d #problémy #vlastnosti #reflexe

Často slýcháme, jak je všechno špatně, ale občas stojí za to se zastavit a ohlédnout. Muzeum (Škrétova) v novém... a v původním. 1/5 🧵 https://t.co/uxwUP65GBV #reflexe #historie #umění

Už zítra vyjde Reflex s velkým rozhovorem s @prezidentpavel a poměrně překvapivým titulkem. Zatímco vláda nabízí ignoraci, naschvály a kohabitaci, Hrad je pořád spolupráci otevřen. O bezpečnosti Česka, Číně, Rusku, Ukrajině i o tom, jak s Babišem dál. Berte rychle, minule zmizel. https://t.co/ADApuHdueQ #Reflex #rozhovor #politika

Aktuální editoriál tištěného Reflexu s titulkem Ministerstva nepatří Babišovi, Macinkovi či Juchelkovi. Přestaňte útočit, jste jen správci najdete zde⬇️ https://t.co/Tb1eNNwZ1W #Reflex #Babiš #Politika

Z editoriálu aktuálního Reflexu: Petr Macinka jako ministr zahraničí naprosto selhává. Jeho ministerstvo má fungovat jako poradní a servisní orgán pro premiéra a prezidenta, aby oba měli relevantní informace, když zastupují stát navenek. S prezidentem Macinka kohabituje a nic mu neříká. U vztahu s Andrejem Babišem se pak projevuje buď jeho manažerská neschopnost, kdy nemá na přípravu dostatečný aparát, či jeho komunikační nemohoucnost, kdy nedokáže zprávy předat. Ať už je to jakkoli, trpí tím reprezentace Česka navenek. Sám Macinka se tak věnuje jen personálním otázkám, kdy jeho kroky často nemají logiku. Pak komunikaci, kterou řeší za celé ministerstvo. A potom osobním sporům s konkrétními novináři. Poslední dvě věci se mu teď krásně spojily a před vlastním elektorátem to může prezentovat jako vítězství. Na řadového poslance marginální strany by to byl obdivuhodný výkon. U ministra jde spíš o sabotáž vládní funkce. Celý text níže ⬇️ #politika #Česko #Reflex

Motoristi nepřekvapili. Stejnou papalášskou povýšenost, jakou Filip Turek předvedl na křižovatce, teď dává najevo i šéf Motoristů Macinka. Místo omluvy a sebereflexe symbolický vztyčený prostředník. https://t.co/oQ0eqfCPcv #Motorismus #Povýšenost #Reflexe

@Posledniskaut @SeznamZpravy Ještěže ten Mercedes řídil člověk s prvotřídními reflexy a zkušenostmi závodního jezdce. Ani si nechci představovat, jak by to dopadlo, kdyby za volantem seděl nějaký normální kokot. #Mercedes #reflexy #bezpečnost

@SeznamZpravy ještěže ten mercedes řídil člověk s prvotřídními reflexy a zkušenostmi motorového závodníka, já si nedovedu představit, jak by to dopadlo, kdyby to řídil normální kokot #Mercedes #reflexy #závodník

Málem zabil člověka co převážel krev pod majáky a jeho reakce je že má velký auto tak je dobrej narozdíl od člověka, co je teď v traumacentru po nehodě. Nulová reflexe, že málem někoho zabil tím, že porušil předpisy. Slovníková definice lidského odpadu. #bezpečnost #nehoda #reflexe

@Posledniskaut Tak on to asi jen popisuje ze sve zkusenosti, nikdo se s nim asi o dulezitych vecech fakt nebavil... 🤔 #Zkušenosti #Komunikace #Reflexe

Mouřenín poslouží, mouřenín odejde. Ještě horší, než když je politik směšný, je, když je mu ho člověku líto. https://t.co/cJAPhfTabv #politika #společnost #reflexe

Kuba Ryba: Historie je zvláštní pastýř. Neustále nám ukazuje stejný obrázky, jen v novejch rámech. https://t.co/3X5f32nI64 #historie #reflexe #historickéudálosti

Naší společností se už skoro 40 let táhne v mnoha směrech uvažování režimu, který tady byl 40 let před tím. Jen se otočila znaménka plus a minus. Co minulý režim podporoval, je špatné (samozřejmě s výjimkou magistrály, ta je nejlepší!), co kritizoval, je dobré. A často se #historie #politika #reflexe #CZ

Docela mě to vzalo. Vím, že je to uprostřed hrůzy. Že jiní umírají. Ale stejně jsem si na okamžik řekl: Ten operátor má super džob! #Život #Práce #Reflexe

@vondraaczech Tak upřímnou a sžíravou sebekritiku vlastního 4letého modu operandi bych od vás vskutku nečekal. #sebekritika #reflexe #moduporandi

Dnes ráno vyšel naprosto zásadní Reflex. V první části tématu rozebíráme okolí Andreje Babiše. Mapujeme vývoj jeho názorů a rozhovory s bývalým i současným nejbližším okolím premiéra popisujeme proměnu jeho osobnosti a názorů. Kdo jsou ruská vejce v Babišově kurníku? https://t.co/3bjiuYL6qU #AndrejBabiš #politika #reflex

Zpráva na Mojepsychologie.cz upozorňuje na to, že rasismus není jen otevřenou nenávistí, ale i každodenními stereotypy a implicitními předsudky, které si často neuvědomujeme, a zdůrazňuje důležitost kritického sebereflexního zkoumání vlastních postojů, abychom se posunuli od nevědomého rasismu k větší spravedlnosti a rovnosti. #rasismus #předsudky #reflexe

Moravec na výstupu z ČT po 21 letech? To je šok, ale tlak politiky se nedá ignorovat! #Reflex #politika