Největší gamechanger chození po horách byly tyhle vivobarefoot pohorky. Chůze v nich je úplně jinej level zážitku, užívala jsem si každej krok. Jenže už po loňský Albánii mi je švec nechtěl opravit a nakonec řekl, tak jo, ale naposled, příště už to nezalepím. Vydržely přesně do dneška, ale ten šílenej závěrečnej nekonečnej sestup po klouzajících padajících šutrech už ne: obě podrážky se odlepily a jen tak tak jsem došla. Tak asi RIP a nezbyde nic jinýho, než začít šetřit na novy😢 #hory #pohorky #turistika

Jestli jsem si včera myslela, že trasa vede moc kolmo vzhůru, tak ten dnešní výstup na Maja e Trojan byl uphills to hell. Přitom to začalo nenápadně hezkou cestou kolem potoka, pohoda skončila vstupem do bukovýho lesa. NEMÁM ráda bukový lesy forever. Cesta stoupala tak prudce vzhůru a to pitomý listí tak klouzalo, že jsem chvílema lezla po čtyřech. Pokud jsem teda zrovna věděla, kudy. Značky byly naprosto random na stromech, vůbec to nedávalo smysl, a GPS skákala v perimetru 70 metrů na všechny strany. Nakonec jsem metodou pokus omyl nějak tím lesem prošla a doufala, že zbytek bude idyla ozářená sluncem. Jako jo, akorát to skončilo dřív, než jsem si to stačila užít. Na šipky kolmo vzhůru jsem si už zvykla: terén byl navíc relativně přehlednej, ale traverz po kamenech a skále s půl kilometrovou propastí pod nohama na mý bingo kartičce teda nebyl. To nejhorší ale přišlo v sedle: poslední kilometr (no dobře, možná 750m) vedl po hřebeni úzkým jak kladina a ta propast tak byla z obou stran. Mít jen o něco větší závrať, už tohle nepíšu. Really jsem uvažovala o tom, že ten konec vzdám; o jeden vrchol víc nebo míň už v mým věku nehraje roli a ta zpáteční letenka by zbytečně propadla, ale nakonec jsem usoudila, ze když budu velmi opatrně klást jednu nohu za druhou, sem tam se přidržím rukou a hlavně! nebudu koukat dolů, tak tam dojdu, otázku, jak se vrátím, protože dolu je to vždycky horší, budu řešit, až to nastane. Na pokraji psychickejch sil, protože fyzickejch mám nepochopitelně furt moc, jsem stanula na summitu a na vrcholovou fotku se tentokrát vysrala. Ten člověk, o jehož komentář k tý včerejší vrcholovce jsem stála nejvíc, nic nenapsal, navíc mi čím dál víc dochází, že nikdo není na devětapadesátiletý tělo v podprsence dávno zvědavej, jen je kurva těžký se s tím smířit a zatím mi to moc nejde. Cesta zpět byla překvapivě snadnější a to, že jsem se opět párkrát netrefila na správnou značku, nevadilo: sice to bylo o dost delší, ale to údolí za to stálo. Ve tři, po sedmi hodinách chůze, jsem byla zpátky a čekalo mě dilema, jestli jít další 4,5 hodiny přes kopec, nebo zkusit stopovat, začalo se totiž dost dramaticky mračit a hřmělo. Řekla jsem si, že když mi do 20 minut nic nezastaví, půjdu. Do 20 minut nic nezastavilo: ono teda hlavně za tu dobu nic nejelo. Fakt se mi nechtělo riskovat slejvák v horách, no, zkrátím to. Nakonec zastavilo asi osmý auto, manželé z Monte Negra, kousek je totiž hranice, vysadili mě tři kiláky od ubytka a fakt brutálně chcát začalo až posledních 500 metrů, což už mi bylo jedno. Cestou mi došlo, proč je mi tu tak dobře: nikdo mě nehodnotí, s nikým se nesrovnávám, nikdo mi nedává najevo, že nejsem dost dobrá, nemám strach, že někoho něčím seru, že něco nezvládnu a že jsem stará a k ničemu. Můžu si dělat, co chci a nesedím na zadku u compu, ale koukám na hory & nebe & louky & ovce, nejsem vůbec unavená a konečně jsem se zas dnes mohla celou dobu zhluboka nadechnout. #turistika #hory #příroda

Dnes jsem se rozhodla vylézt na horu Maja e Marulës 2140 mnm. V itineráři byla tahle trasa jako rezerva s tím, že autor ji nemá projitou, ale prej by měla bejt easy. Jako easy byla, pokud teda považujete za easy výstup prakticky kolmo vzhůru a máte morál na to prakticky kolmo dolů i sestoupit. Podle Albánců je totiž zřejmě chůze po horách šikmo vzhůru sem tam vrstevnice pro děcka: správnej horal jde přímo na vrchol. O albánským značení jsem už psala, takže nikoho nepřekvapí, že hned na začátku jsem netrefila vstup do bukovýho lesa, zvolila jsem poměrně širokou schůdnou cestu, nasadila tempo a až po deseti minutách mě napadlo, že jsem dlouho neviděla značku. Aby taky jo: byla o tři vrstevnice vejš, směr naštěstí odpovídal. No prob, řekla jsem si, prostě to při nejbližší vhodný příležitosti vezmu kolmo nahoru, vracet se fakt nebudu. Nejbližší možná příležitost byla hned za zatáčkou, vyschlej potok připomínající malej vodopád plnej kamení a popadanejch stromů, vyhodnotila jsem to jako nejrozumnější cestu a skutečně: po 15minutovým horolezeckým výstupu jsem narazila na trasu se značkou. Byl to tak satisfied adrenalinovej zážitek, že jsem dokonce zapomněla na to, že se nemůžu pořádně dodechnout. A napadlo mě, jestli vůbec znám někoho, kdo by byl ochotnej takhle lízt v pekelným vedru po horách a kdo by netrval na návratu k poslední značce. Ale jo, vím o někom, dal by to s prstem v nose a asi bych mu ani se svým tempem nestačila, navíc je to jedinej člověk, se kterým bych sem jet chtěla, mrzutý akorát je, že on ne. Smutnej to příběh. Long story short: po pětihodinovým výstupu, kde mě v závěru zachránila voda tekoucí z rezavý trubky a pohled na pasoucí se koně, jsem stanula na vrcholu a samotným štěstím jsem si sundala triko a vyfotila se jen v podprsence. Nebrečte, můžete si za to sami. Sedět ve dvou kilometrech nad mořem a bejt jedinej člověk široko daleko je naprosto koncentrovaný štěstí a neznám nic lepšího, snad jedině zmrzlina Häagen-Dazs slanej karamel, ale tu si nekupuju, tak to nemůžu úplně objektivně posoudit. #hory #adrenalin #turistika

Super je, že většina cest v horách tu je značená, o něco míň super teda je, že všechny cesty jsou značený stejnou červenou značkou, takže se mi stává, že jdu furt po červený, a najednou koukám, že jdu úplně jinam, než mám v itineráři. Což vlastně nevadí, je mi jedno, na kterej kopec vylezu, vrchol jako vrchol. Dnes se mi to stalo i cestou dolů, jdu po červený, pro jistotu čeknu trasu v mobilu a co myslíte? Jo, byla jsem na jiný trase: to by opět nevadilo, všechny končily tam, kam jsem šla, trochu mrzutý ale bylo, že tohle byla bezkonkurenčně nejhorší downhillka a celou cestu jsem děkovala, že jestli mám něco v pořádku, tak to jsou kolena. Dnes jsem kromě stáda ovcí, kterýmu jsem pro jistotu dala na stezce přednost, potkala i lidi: vzájemně jsme se vyfotili na vrcholu a popřáli si šťastnou cestu. Na vrcholový fotce mám na triku buď hnusnej propocenej flek, nebo krásný srdce. Já se kloním k tomu srdci. #cestování #hory #turistika

Dnes jsem měla v itineráři přechod přes Maja e Grebenit do Lëpusche, stoupání 864 vejškovejch metrů, klesání 540, 11 km, cca 4 hodiny. Extrémně snadná trasa, na který absolutně nejde zabloudit a NECHCI o to mluvit, ostatně ten kilák a půl navíc byla marginálie. Zpátky jsem měla dostopovat, ale byla jsem v cíli v poledne, unavená jsem nebyla, tak jsem to vzala i zpátky stejnou cestou: jednak si většinou nepamatuju celou trasu, kudy jdu, protože mám občas v hlavě příběhy, a hlavně v opačným směru to vždycky vypadá jinak. A navíc jedno z mejch guilty pleasure je chůze do kopce. Za celejch 7 hodin chůze jsem nepotkala jedinýho člověka: jen jednu krávu a prase rochnící se v bahně. Miluju bejt sama uprostřed hor: v sedle jsem si sedla (co taky jinýho v sedle žejo), využila toho, že tady nemám skoro tinnitus, a meditovala. A v jednu chvíli jsem v tý rozlehlosti a klidu hor ucejtila tak velkou lásku k týhle planetě, že mi začaly týct slzy. Jsem v horách ráda sama a navíc málokdo zvládá můj styl chůze start-cíl bez pauz na jídlo, ale občas mi bejvá trochu líto, že tu nádheru nemám s kým sdílet, a jasně: píšu o tom a dávám fotky; i tak je ten zážitek nepřenositelnej. Ne, není to úplně zalitý sluncem i přes jasnou oblohu a vedro, pořád mě trápí ty divný zdravotní věci a bojím se: ale jestli mám umřít, tak jsou hory to nejlepší místo ever. #hory #příroda #turistika

V lese i v horách to miluju. Ale tahat s sebou bluetooth reprák, ječet a trhat tam kytky (kterejch je v letošním suchu minimum) by mě nikdy nenapadlo. Nejsem imbecil. https://t.co/KDSEetN8eT #příroda #les #hory

Horský sprint do jednoho z nejlegendárnějších míst světové cyklistiky. Většina klasifikací hodně vyrovnaná, otazníky nad zdravotním stavem jezdců UAE. Přímý přenos od 13:45 na @sportCT s komentářem Františka Raboně a Jána Svorady. https://t.co/9ZOr8Gw9ZZ #cyklistika #sport #hory

To je jedna z podstatných výhod toho, když bydlíte 4 hodiny autem od letiště na úpatí hor, kde prakticky končí silnice. Takováhle místa máte jen pro sebe… 💙🇬🇷 https://t.co/vz9KrDbH09 #příroda #cestování #hory

Studie klimatologů z Univerzity v Portsmouthu ukazuje, že klimatické změny v horských oblastech probíhají rychleji, než se očekávalo, a mohou vážně ohrozit miliardy lidí, které závisí na těchto regionech jako na zdroji vody, přičemž úbytek sněhu a ledovců způsobil nebezpečné změny v ekosystémech a riziko záplav. #klimatickázměna #hory #ekosystémy

Dramat pod Śnieżką: v pátek bojovali zachránci z GOPR Karkonosze přes hodinu o život turisty, který přestal dýchat. Naštěstí se jim podařilo obnovit srdeční akci. Děkujeme všem zúčastněným za skvělou práci! #GOPR #Hory #Záchrana #očesku

První zprávy o cvičení českých záchranářů na ledovci Stubai! 👏🗻 O víkendu probíhá důležité školení GOPR a Horské služby. Bezpečnost turistů v horách je na prvním místě! #Záchranáři #Hory #Stubai