Většinou se zas do kouzelný schránky nedívám, ale dnes jsem neměla dobrej den, to ostatně teď nemám skoro nikdy, protože když vám nejde dejchání a nejste zrovna lovkyně perel, tak se s tím dost blbě žije a smát se nechcete už vůbec, a tak jsem si řekla, když jsem se vracela od kontejneru na plast, že se do tý schránky podívám, že třeba bude zas kouzelná a čokoláda nebo voňavka by mi dnes dost bodla. Mám takovou starou velkou schránku, jaký ve starejch domech bejvaj, otvírá se spodem, ale nemám tam žádnej zámek, dlouho tam nebylo nic a drželo to jen tak tak, teď tam je vrut, jasně, že znám rozdíl mezi šroubem a vrutem, kterej tam před pár lety strčil někdo, kdo tam tenkrát poprvý dal čokolády a nechtěl, aby vypadly. A jak jsem ten vrut vystrčila ven, z kouzelný schránky vypadl pohled s finskou známkou…. A začínal: Ahoj maminko Nevím, kdy jsem naposled někomu poslala pohled, hádám tak před 20 lety, ale možná to zas udělám. Je fajn najít ve schránce pohled ze země plný sobů, losů, lososů, ledních medvědů a polární záře, kterej začíná oslovením, který já svý matce v dospělosti nikdy neřekla. #pohled #vzpomínky #kouzelnáschránka