To je základ. Rodiče musí se svými potomky komunikovat a nebát se jich zeptat i na nepříjemné věci. My jsme těm dětem v podstatě sebrali dva roky života.

Za sebepoškozováním ale určitě stojí velká emoční zátěž, se kterou si mladý člověk nedokáže poradit.

Je to opravdu velký problém, který se musí řešit.

Většinou se pořežu ve sprše. Pak čekám, až proud krve zastaví.

Loď našeho námořnictva je zastavila přímo na místě tím, že prorazila otvor do strojovny.

Prožila jsem si toho hodně. Když jsem byla malá, byla jsem dost nemocná. Moc neumím mluvit s lidmi, chtěla jsem to napravit.

Termíny, které byly dřív spojené s psychoterapií, dnes vstoupily do běžného jazyka.

Tyto problémy se dříve objevovaly spíš od 15, 16 let, teď se projeví běžně už ve věku do 14 let. To je velmi cenné. Dřív na to možná nebyl čas, nebo jsme se styděli.

Mluvila jsem s učitelkou z jedné soukromé školy. Ve třídě mají 14 dětí a letos jich 11 chodí na psychologickou péči.

To téma se mnohem víc dostává do povědomí a vzniká jakýsi společenský nárok na to, že rodič by měl dítě dobře opečovat. Nemusíme je zachraňovat ani za ně řešit věci, ale být s nimi, když jsou smutné nebo naštvané.

Jejich generace to bere normálně, ne jako stigma. To se mi líbí, myslím, že budou psychicky zdravější než my.

Snažím se o tom mluvit. Někdy člověk neví, co říct, ale když má problém, snažím se to rozebrat.