Zarámovaný a pověšený. Nový obraz na našem poslaneckém klubu. Odkaz Václava Havla ale rozhodně na hřebík nevěšíme. Pořád nám připomíná, že svoboda může i bolet, odpovědnost tíží a že pravda a svědomí nejsou fráze do slavnostních projevů. Díky za všechno, pane prezidente. Vzpomínáme na Vás.✌️ -

@Overuj Vyhrabeme. Nesmíme to vzdát. A my to rozhodně nevzdáváme. -

@filip_neruda Díky. Jasně, nic nekončí, nesmí. -

@Slvka783312 Budeme to bedlivě hlídat. Spousta potřebných věcí jde dělat i z opozice. A máme senát a pořád ještě nezávislou justici. -

Právě jsem odešel z Ministerstva vnitra. Děkuji všem zaměstnancům rezortu, hasičům i policistům za to, co pro nás všechny dělali a stále dělají. O bezpečnost Česka se ale budu dál starat i já, jen už z jiné pozice. Byla to velká jízda. Večer sem tady k tomu sepíšu víc. Mějte se. ✌️ -

Vychovávat děti k toleranci by měl být cíl nás všech, rodičů i učitelů. Když do škol místo mýtů přivedeme respekt a pravdu, pomůžeme hlavně dětem, které se bojí být samy sebou. https://t.co/rCBAhAWDnj -

Tu “neexistující výjimku z migračního paktu” dnes schválila Rada ministrů vnitra v Bruselu. V čem spočíva? Česko nebude muset kvůli vysokému počtu válečných uprchlíků z Ukrajiny v následujícím období přispívat do solidárního mechanismu. Rada tak vyhověla žádosti, kterou jsem jménem ČR poslal začátkem listopadu, a potvrdila tři věci: 1. Vždycky je lepší jednat, podílet se na řešení, a ne jen brblat v koutě. 2. Solidarita jako základní princip EU je prospěšná pro všechny. 3. Stokrát opakovaná lež se nestane pravdou ani s pomocí mašinerie politického marketingu. Rada také schválila seznam bezpečných třetích zemí, což výrazně zrychlí návraty nelegálních migrantů, a kroky vedoucích k vytvoření návratových center mimo hranice Unie. A tohle všechno, dámy a pánové, je důsledek toho “zlořečeného” migračního paktu, který chce nastupující vláda bůhvíproč rušit. -

Když politik vyjádří soustrast, tak mu to většinou nikdo nevěří. Ale tahle je moc upřímná. Ranní show Evropy 2 poslouchám od doby, co začala. Jako dvacetiletej kluk na koleji, ve starý škodovce, kterou jsem tehdy jezdil a teď každé ráno, když vezu děti do školy. Patrika jsem osobně neznal, ale nějak jsem měl pocit, že ho znám čtvrtstoletí. A že stárnu spolu s těmi vtipnými pány, kde mě narozdíl od jiných moderátorů rozesmívalo i to, když se jim vtip nepovedl a oni z toho udělali vtip. Blízkým upřímnou soustrast, je mi to moc líto. -