"Až se na Staroměstském náměstí objeví 9. května rudé prapory se srpem a kladivem, rudé hvězdy a svatojiřské stužky, až zazní z pódia sovětská hymna, české policejní orgány by měly konat, protože propagace sovětského komunismu je trestná. Nadto jde o totalitární dědictví, k němuž se otevřeně hlásí i vůči Česku nepřátelské Rusko, které vede hybridní válku proti EU a NATO," píše Petr @Europaeanus.
Chtěl bych vidět podobné orgie v centru Kyjeva... Není to možné? Ano, protože tamní proruská svoloč je zalezlá a čeká, až přijdou Rusové... #komunismus#historie#politika
123
21
FORUM 24
@forum24.cz · 9.4.2026
Ministr kultury Oldřich Klempíř, který se přiznal ke spolupráci s komunistickou Státní bezpečností v 80. letech, byl jako mladý muž pověřen získáváním informací o závadové mládeži a během své činnosti byl StB hodnocen pozitivně, avšak nakonec spolupráci ukončil kvůli psychickým problémům a obavám z prozrazení. #OldřichKlempíř#StB#komunismus
"(My) dáme pozor, aby…" je narativ doby komunismu, kdy všeho možný, tisíci agenty a policisty vybavený stát, zastrašoval lidi a zasahoval do jejich životů.
Pan zmocněnec chce zatím jen dohlédnout na to, aby ten, kdo žádá o státní peníze, i když v objektivním hodnocení uspěje, nedostal nic.
Zdá se, že máme opět u moci lidi, kteří si pletou právo spravovat stát s tím, že ho – a jeho bohatství – vlastní.
Mimochodem, pokud chce pan zmocněnec se svými partajními kolegy na něco "dávat pozor", rád mu poskytnu inspiraci. Matně si vzpomínám na sliby o snižování schodku rozpočtu. Předpokládám též, že příslib "pohlídání Babiše" se týká toho, aby k jeho firmám nesměřovaly státní peníze. #komunismus#politika#státnífinance
137
20
Nora Fridrichova
@NoraFridrichova · 2.4.2026
Soudruh Chlad vysvětluje, že komunistickým ideologem se stal prý proto, že byl soudruhem dýdžejem😆 #komunismus#humor#dýdžej
136
11
Roman Kolář 🇨🇿
@Ro_Kolar2 · 31.3.2026
Občas slyším, že komunismus funguje a mám se podívat na "úspěch Číny."
Když pominu miliardy zavražděných, obří utrpení lidí, totalitu a zrůdnosti, tak HDP NA HLAVU:
- Komunistická Čína: 31 020 USD
- Demokratický Taiwan: 88 560 USD
- KLDR: 1 300 USD
-Jižní Korea: 60 000 USD #komunismus#ekonomie#politika
143
21
iDNES.cz
@neviditelnypes.lidovky.cz · 17.3.2026
V článku se rozebírá problematika bývalých komunistů v české politice a jejich vliv na současné dění, přičemž autor kritizuje postfaktickou dobu a nedostatek porozumění mezi diskutujícími, zejména v souvislosti s Čínou a jejími zločiny proti lidskosti, konkrétně týkajícími se nuceného odběru orgánů politických vězňů. #politika#komunismus#postfaktickádoba
Protivládní demonstranti v kubánském městě Morón dnes napadli kancelář komunistické strany v reakci na výpadky elektřiny a nedostatek potravin, přičemž se akce proměnila v vandalismus a vedla k zadržení několika osob. Tyto protesty, které se liší od obvyklé pasivní formy nesouhlasu v zemi, naznačují rostoucí frustraci obyvatelstva v důsledku ekonomických problémů a vládní politiky. #Kuba#protesty#komunismus
Komunisti jí říkali „pyskatá kráska“. K smrti ji nenáviděli. Představovala totiž všechno, co oni nebyli a co se snažili zničit: noblesu, vzdělání a naprostou, nezlomnou vnitřní svobodu. Dagmar Šimková strávila v pekle komunistických kriminálů 14 let. Nezlomili ji.
Tohle je její příběh. 👇
Narodila se v květnu 1929 do rodiny píseckého bankéře. Její dětství jako z pohádky tvrdě utnul únor 1948. Většina lidí tehdy sklopila hlavu a snažila se přežít. Dagmar ale ne. S partou kamarádů tiskla a po nocích roznášela letáky, které si dělaly drsnou legraci z Klementa Gottwalda a Antonína Zápotockého. Když pak navíc u sebe doma schovala dva kluky, kteří zběhli z vojny a snažili se dostat přes hranice na Západ, spadla klec.
V roce 1952 si pro ni přišla Státní bezpečnost. Odplata režimu za tuhle mladickou revoltu byla absolutní a zničující.
Třiadvacetiletá Dagmar dostala 15 let natvrdo. Její matka Marta vyfasovala 11 let – v podstatě jen za to, že o dceřiných aktivitách věděla a neudala ji. Rodinnou vilu v Písku a veškerý majetek stát obratem ukradl. Rodina třídního nepřítele měla být vymazána.
Následovalo peklo, které si dnes málokdo umí představit.
Dagmar prošla těmi nejhoršími ženskými lágry. V jihoslovenských Želiezovcích, kterým se tehdy přezdívalo „slovenská Sibiř“, dřela na polích při melioracích, po kolena v ledové vodě a bahně. Bachařky – často primitivní a agresivní ženy – si na inteligentní a krásné dívce s gustem léčily mindráky. Ponižovaly ji, zakazovaly jí číst i psát, posílaly ji do korekce.
Ona ale zvolila nečekanou zbraň: estetiku a hrdost. I v těch nejnuznějších podmínkách se snažila udržet si lidskou důstojnost a ženskost. Upravovala si vězeňský mundúr, chodila vzpřímeně. Odmítala se před totalitní šedí hrbit.
Jeden z nejkrutějších momentů přišel v roce 1955 v pardubické věznici. Tam na chodbě náhodou potkala svou matku, se kterou se neviděla tři roky. Byla strádáním tak zubožená, že ji Dagmar zprvu vůbec nepoznala. Matku nakonec propustili na amnestii v roce 1960 a ta pak zvenčí zoufale bojovala za svou dceru. Dagmar si ale musela odsedět celých 14 let. Vyšla až v roce 1966, ve svých 37 letech.
Své nejlepší roky nechala za mřížemi. Ani to ji ale neumlčelo.
Během pražského jara 1968 pomáhala v Písku zakládat sdružení politických vězňů K 231. Její dům se stal centrem svobodného myšlení. Když pak v srpnu přijely ruské tanky, měla jasno. Věděla, že jako „nepolepšitelná“ by šla sedět znovu. Se starou matkou se jim podařilo v zářijovém chaosu doslova na poslední chvíli utéct přes Vídeň až do australského Perthu.
Začít znovu na druhém konci světa, bez majetku a s obrovským traumatem? Dagmar to zvládla neskutečně. Oporou jim byla její sestra Marta, která již v Austrálii mnoho let žila.
V Austrálii vystudovala dvě vysoké školy (dějiny umění a sociální práci). Dělala terapeutku ve věznici, protože komu jinému by vězni věřili víc než jí. A protože byla neuvěřitelně činorodá, občas si přivydělávala jako modelka, a dokonce dělala filmovou kaskadérku.
A hlavně: napsala knihu Byly jsme tam taky.
Není to jen vzpomínkový deníček. Je to syrová, tvrdá a literárně naprosto brilantní zpráva o tom, jak totalita ničí lidské duše. To, jak přesně dokázala Dagmar Šimková podstatu komunistického lágru rozebrat, ukazuje následující citát. Neztěžuje si v něm jen na hlad nebo zimu, ale přináší mrazivou analýzu samotného zla:
„Byly jsme postaveny tváří v tvář něčemu novému, dosud neznámému. Bylo to promyšlené, vědecké spiknutí proti tomu, co člověka odlišuje od ostatních tvorů. Nešlo totiž ani tolik o náš fyzický zmar jako o rozšlapání mozku člověka, jeho mysli, přes kterou se tunovým cvalem slonů řítila lež, teror a propaganda. Šlo o to, vyrvat z hrudi člověka srdce, přinutit jeho duši k otrocké prostraci a zdupat ji a pošlapat jako rohož u dveří. Zničit vědomí lidského JÁ, aby přestalo existovat. Když člověk ztratí vědomí sebe, jeho tělo není nebezpečné.“
Dagmar Šimková zemřela v Austrálii v klidu a míru 24. února 1995. Domů se už nikdy natrvalo nevrátila, i když se pádu režimu dožila.
Totalita ji připravila o domov, o majetek i o mládí. Svou vnitřní svobodu a vědomí vlastního „JÁ“ si ale vzít nikdy nenechala.
#DagmarSimkova#Historie#Komunismus#PametNaroda#ProtikomunistickyOdboj#Hrdinove#BylyJsmeTamTaky#Československo -
"Takže propagace komunismu je teď oficiálně trestná? 😳 Kde to skončí? Jak se vlastně dá říct, že je něco špatné a něco dobré? #komunismus#novelazákona"