Vysílačka, moje angličtina, zapeklitá situace. Dispečerka nerozuměla co říkám, já ji přes hlučné děti neslyšela. Blokovala jsem silnici, čekala na rozuzlení situace. Jiné dítě v autobuse huláká že musí čůrat. Jo chlapče, já taky. Asi možná i dýl než ty. Ale ty, narozdíl ode mě, můžeš (s největší pravděpodobností) bezpečně kýchnout. Jednou se story o tom, jak se v depu vystřídali u vysílačky všichni přítomní- včetně mechanika-a nerozuměl mi vůbec nikdo, bude dávat v depu k dobru. Nejpozději v pondělí ráno se to stane. Po dnešní šichtě jsem v obchodě narazila na kolegyni a ta se začala smát jen mě uviděla. Kolega bude rád, přestaneme si z něj dělat srandu, jak do vysílačky hlásil, že má displeje na palubovce úplně mrtvý. Polarizační sluneční brýle jsou svině :-D (tím zachránil mě, protože jsem řešila to stejné o den později, ale vzpomněla jsem si na něj) Dnes jsem nebyla bilingual, ale byelingual. Miluju tu práci. Každý každičký den. S každou překážkou která přijde, s každým cyklistou kterého nemůžu předjet. Není to vždycky jednoduchý. Někdy mě to rozloží na prvočinitele. Ale neměnila bych. Každý jeden úsměv od dítěte. Když mi chlapec ze základky poprvé zamává když přijíždím ke škole a on na mě čeká. Když mi ten chlapec popřeje hezký víkend. Chlapec, který se na mě nikdy neusmál, který mi nikdy neřekl ani slovo. Když je pátek odpoledne a já odjíždím zpět do depa s prázdným autobusem. Všechny děti jsou bezpečně doma. Přijedu domů totálně vyšťavená a řeknu si, že to byl dobrý týden. #práce #dětství #vysílačka