Celej život Hraju v posilovnách takovou hru. Když prijdu ke stroji nebo tyčce, na kterým je naloženo od někoho přede mnou, minimálně jednu sérii udělám s váhou, která tam je. Když je tam zbaběle málo, tak to vezmu jako zahřívací sérii, nepočítám to a pak si přidám, když moc, zkusím udělat aspoň několik opakování. Když je váha v mým rozmezí, odjedu s ní celý cvičení. Když se pohybujete v maximálních váhách většiny posiloven, tak je to jednoduchý ;) Jen jednou sem v Praze bydlel blízko posilivny powerlifterů a nejen že sem si tam připadal malej, ale na těch obludných mašinách co tam měli, sem byl možná ve třetině, bez šance se někdy dostat na konec ;) Minulej rok sem tady chodil měsíc do posilovny, ale ještě to nebylo ono, neměl sem ani sílu, ani vytrvalost. Letos už končím třetí měsíc a mám ze sebe radost. Na nepoškozených částech, kde se nebojím naložit, se už zase začínám pohybovat na maximálních hodnotách stroje ;) Toto je PecDec a svítí na něm krásných 134 kilo. Sice francouzských, bůch ví, jak to mají zpřevodovaný, odhaduju to jako tyčku s osmdesáti, ale i tak, místní maximálka ;) Triceps už sem pokořil dávno. Horší je to s těma poškozenejma kouskama. Předkopávání jsem na čtvrté cihličce z dvaceti a vyloženě se bojím přidat a biceps a ramena cvičím s jednoručkama osm až deset kilo, podle toho, který sou zrovna volný, jen tak, abych se zahřál, prokrvil a hlavně si nic neutrhl. Ale i tak, Dnes večer si doutníček zasloužím ;) #posilovna #cvičení #silovýtrénink

Aby mi tu v práci nemrdlo úplně, skočila jsem dolů do posilky, docela dlouho na mě koukal nějakej týpek, říkám si: to čumíš, jaký dělám shyby, co? a trochu jsem machrovala, nakonec ke mně přišel a říká: vy jste paní bačkorová, že jo, a já, že jo, jsem zvyklá, že mě lidi znaj, mám i heslo na wikepedii a na databázi knih, ale on pokračoval: vy jste mě učila na střední občanku, já si vás pamatuju, a pak ještě: vypadáte teda pořád stejně, a já ještě jednou a už docela radostně zamachrovala na hrazdě a pak si šla fotit břicho. V zrcadle to vypadalo cajk, ale já na dálku blbě vidím, když jsem si to pak na kompu zvětšila, tak už to tak cajk není, ale tu radost si ještě chvíli nechám, i když stejně jako před 33 lety (jo, počítala jsem to dvakrát, naštěstí jsem učila jen rok a půl, i tak mě žáci doteď poznávaj) tak stejně jako tenkrát dávno nevypadám, fakt ne, bejvala jsem docela hezká, jen to břicho jsem teda neukazovala, vlastně nikdy, až teď, protože sere pes a kdy jindy #Posilovna #Vzpírání #Sebevědomí