Srpen 1968. Občas jsme o tom doma mluvili. Chvíli máte pocit, že se můžete nadechnout, a pak se probudíte do rachotu tanků na ulici. Žádná svoboda nebude. Všechno je pryč. Jak bych obstál? Uhnul bych o kousek? A pak ještě o trochu? Kvůli rodině, nebo prostě pro klid? Mám https://t.co/23Yk5JYbJQ #Srpen1968 #Svoboda #Vzpomínky #CZ #SK

Stále aktuální. Loni jsme byli na Vlnách Jiřího Mádla a bylo to ještě silnější než při první návštěvě kina. Jak říká Zdeněk Svěrák v Koljovi: Rozpínaví ste. Kam šlápnete, odsuď už se nehnete. https://t.co/UpwvYw7u7a #kino #Vzpomínky #Zážitky

Některé vzpomínky jsou občas dost žhavé 😈 Tak jsme si řekli proč nezpříjemnit pondělí i ostatním 🤫🔥 Na našem OF je aktivní 25% sleva a k tomu jsme právě na zeď přidali i téměř 10 minutové video z našeho setkání ve třech na hotelu🔥😈 https://t.co/MJFXKtKcmo #sleva #vzpominky #video

Chlapec přišel k hrobu svého tatínka a ukazuje mu kamínky, které si přivezl z tábora. Předtím chlapec požádal maminku, aby se na chvíli vzdálila – aby mohl být o samotě se svým otcem, Ivanem Šulhou. https://t.co/qatTueO0oR #vzpomínky #rodina #ztráta

Některý odchody člověkem otřesou tak, že si to pamatuje na furt. Mám to takhle třeba s přestupem Bonyho. Tušíte, že to někdy přijde, už jste to mockrát zažili, ale nedá se na to připravit, obrnit se. Šulo jde i díky tomuto rozlučkovému vzkazu okamžitě do stejné kategorie…❤️ #odchody #vzpomínky #fotbal

V italské jeskynní oblasti byl nalezen 40 let starý kinofilm, na kterém byly snímky tragicky zemřelého horolezce Tiziana Cantalamessy, což přivedlo jeho vdovu k nostalgickému zamyšlení a pocitu, že její manžel našel cestu zpět domů. #horolezectví #vzpomínky #příběh #dobrezpravy

Smutním. Zemřel Júsuke Džinnai, profesor ekonomie, který mě krátce učil v Japonsku, bral naši skupinku studentů na výlety po okolí, propojoval nás s místními a celkově zasvětil do japonského světa... 49 let. Srazilo ho auto, řidič ujel, pátrá po něm policie. Ach jo. 😞 https://t.co/DQnO9RRwgp #smutek #Japonsko #vzpomínky

My, kteří jsme prožili kus mládí v komunistické základní vojenské službě, moc dobře pamatujeme, že politruci byli vždy ty největší udavačské svině, kterých se báli i velitelé útvaru, i když byli formálně jejich šéfy. Ti dva idolové našich libtardů na Hradě se prostě holt našli! #historie #vzpomínky #politika

Ilja Racek, hluboký hlas, uhrančivý pohled a pověst muže s pevnou páteří, odešel dnes r. 2018. Stopy na něm zanechal děda Adolf, novinář a bohém, který ho v šesti naučil číst a hrát lízaný mariáš. Na gymnáziu byl pak „ostudou rodiny“, chodil za školu a neustále propadal. 1/4 https://t.co/6coC4GgtL6 #IljaRacek #Vzpomínky #Novinář

Stejně vidět tohle, to je jak živý obraz, v podstatě kulturní dědictví, rarita, asi jako když potkáte Tetřeva hlušce. Hlava je u toho zmatená, ptám se sám sebe co je za rok a jde mi u toho tolik vzpomínek. Děsí mě ta čepice Zeman na Hrad. Vrací mě to do roku 2013, na začátek všeho, tu depresi, těch nekonečných deset let ostudy, bezčasí... A pak ten převoz do nemocnice, v hlavě sis říkal, že to je konec... a po pěti letech ho vidíš takřka v nezměněný poloze ležet opět na člunu. Ten člověk je vlastně naprosto neuvěřitelný, ať už si pod tím představíte cokoliv. #Kultura #Vzpomínky #Historie

Většinou se zas do kouzelný schránky nedívám, ale dnes jsem neměla dobrej den, to ostatně teď nemám skoro nikdy, protože když vám nejde dejchání a nejste zrovna lovkyně perel, tak se s tím dost blbě žije a smát se nechcete už vůbec, a tak jsem si řekla, když jsem se vracela od kontejneru na plast, že se do tý schránky podívám, že třeba bude zas kouzelná a čokoláda nebo voňavka by mi dnes dost bodla. Mám takovou starou velkou schránku, jaký ve starejch domech bejvaj, otvírá se spodem, ale nemám tam žádnej zámek, dlouho tam nebylo nic a drželo to jen tak tak, teď tam je vrut, jasně, že znám rozdíl mezi šroubem a vrutem, kterej tam před pár lety strčil někdo, kdo tam tenkrát poprvý dal čokolády a nechtěl, aby vypadly. A jak jsem ten vrut vystrčila ven, z kouzelný schránky vypadl pohled s finskou známkou…. A začínal: Ahoj maminko Nevím, kdy jsem naposled někomu poslala pohled, hádám tak před 20 lety, ale možná to zas udělám. Je fajn najít ve schránce pohled ze země plný sobů, losů, lososů, ledních medvědů a polární záře, kterej začíná oslovením, který já svý matce v dospělosti nikdy neřekla. #pohled #vzpomínky #kouzelnáschránka

Je to právě 29 let, co jsem se vrátila domů z večeře. Zazvonil telefon. A tam se ozvalo jediný slovo... Už A já věděla, že to, na co jsme týdny čekali, se stalo. Umřel táta, po těžké nemoci. U něj to nebyla otázka jestli, ale kdy. A to kdy nastalo 24.7. v 17:45. Rakovina slinivky byla v devadesatkach strašná diagnóza. Nikdy nebylo dost léků. Chybíš mi, táto. Strašně mě štve, že ses nedožil mý dospělosti, vnoučat, který bys miloval. Občas se mi o tobě zda. Jak stojíš v obýváku u konferenčního stolu a já (8let) se tě potichu ptám: tati, ty jsi 100% cholerik A ty jsi zarval: Já jsem 200% cholerik. Byl jsi skvělej táta. I když mnohem kratší dobu než jsi měl. Dík, že jsi to pro mě byl. Že jsi mě miloval. #Vzpomínky #Rodina #Ztráta

Trvalo to skoro rok, ale konečně jsem schopná v klidu a bez emocí vypořádat mamčinu pozůstalost. A nacházím i takovéto klenoty. Mamka je to kučeravé, v bílém triku. Toho druhého představovat nemusím. 💜 https://t.co/aJep7RMdgk #pozůstalost #vzpomínky #rodina

Odlehčíme? Jednou otec vymaloval. Udelal takovy ornamenty srolovanejma punčocháčema. Všem to na potkání ukazoval a všichni óchali a áchali nad tou krásou. Se ségrou jsme si přinesly domu asi šest šneků v krabici od bot a schovaly si je pod postel. Jenomže oni v noci vylezli a na zdech vytvořili moc hezký cestičky ze slizu.🐌🐌🐌 Otec nás honil po bytě s tyčí od rolety a řval jako bůvol. 🤣 Ted vy... 😀 #vzpomínky #rodina #humor

Holky se mezitím houpaly. Najednou babička a děda nebyly mytické bytosti, ale reální lidé. Některé děti z DD své prarodiče nikdy neviděly. 🙏 https://t.co/3jVN1KpF9M #Rodina #Děti #Vzpomínky

V květnu odešel v nedožitých 90 letech můj taťka, jen pár dní poté se narodila jeho pravnučka 🤱, takže 4.generace nahrazuje plynule tu první a v tom je obsažen celý smysl našeho života😇🙋 https://t.co/ztmTvZVLmI #Rodina #Život #Vzpomínky

@kolem_a_kolem Petr Macinka je naproti tomu ztělesněním všeho, co jsme si my, klíči cinkající debilové, neuměli v listopadu 1989 vůbec ani představit. #listopad1989 #historie #vzpomínky

Vzpomínám si na léto před asi osmi lety. Byli jsme u nás ve vsi pozvaní na nějakou narozeninovou oslavu. Mezi hosty byla i ona. Věděli jsme, že má roztroušenou sklerozu (co to ale je jsem moc netušila). Přijela na vozíku a pak pomaličku vylezla tři schody, které vedly k posezení, kde jsme všichni byli. Jednou rukou se opírala o stěnu domu, za druhou jí držel její muž. Trvalo to dlouho, ty tři schody, nohy se jí třásly, ruce také, stálo jí to hodně sil a my jsme všichni dělali, že ji nepozorujeme a že je všechno v pohodě. (nabídku další pomoci ještě na vozíku odmítla). Dodnes si pamatuju, co jsem cítila. Srdce mi svírala lítost. Dneska jsem na tom stejně jako tehdy ona. Lítost necítím vůbec. Cítím vztek. #vzpomínky #odvaha #dostatek

Tenkrát jsme si bláhově říkali, že nic horšího nás nemůže potkat… 😂 https://t.co/g4ZjiA553a #vzpomínky #humor #život

Jak jsem vyrůstal na cigánském sídlišti v Děčíně Boleticích? 🙂 Rok 1995 a jdu do první třídy touhle spálenou krajinou. Na Severu to bylo vždycky trochu ostré, zvlášť tady na cigánském sídláku. Ulice Čsl. Partyzánů, moje hřiště, městská betonová džungle, ve které o zážitky nebyla nouze. Můj oblíbený je třeba ten, jak nám někdo zazvonil na dveře, a když jsme otevřeli, měli jsme na rohožce obří lidské hovno posypané kokosem. Dodnes to říkám jako skvělou historku u piva, protože je to vlastně skvěle kreativní. 😀 Vždycky se tu prostě něco dělo. Třeba jsem dostal do čuni, když jsem šel s košem, ten mi pak Romale ukradli a bobovali na něm za barákem. Jindy mi zas počůrali psa nebo ukradli noty a flétnu cestou do hudebky. Dole u sklepů pravidelně čuchaly malé děti toluen a vchodové prosklené dveře ve vchodu byly tak často rozbité, že jsme nemuseli otevírat klíčem a procházeli rovnou rámem. No a když se to náhodou zasklilo, tak tím sklem někdo vždycky omylem prošel, protože jak bylo čisté, tak na to člověk nebyl zvyklý a nevšiml si ho. Občas to tady bylo i drsnější, třeba když na ulici podřízli chlápka, jen aby mu z nohou ukradli nové adidasky. Nebo když vám někdo střílel prakem do okna a když jste schytali do hlavy odpadky, co někdo sypal z balkónu. Prostě staré dobré devadesátky v Sudetech. Ale byly tu i zábavné příhody, třeba když dal táta ze srandy kamarádovi na starého Forda cedulku "VĚNOVÁNO DĚTEM" a druhý den už bylo celé auto rozebráno do takové míry, že z něj byla jen karosérie na špalkách. Akorát teda soused se moc nesmál. Každopádně tohle vůbec není žádný stesk, jen jsem chtěl říct, že já ta města mám opravdu bytostně zažitá a prožíval jsem dětství dost intenzivně v tom světě nejspodnějších pater (i když fyzicky ve 12. patře paneláku). Naučilo mě to také vnímat věci víc plastičtěji a zemitěji. Černí kluci mi říkali gádžo a já jim more nebo cigáne, kdybych jim říkal Rome, tak mi možná tak dají do držky. Měl jsem mezi nimi i spoustu kamarádů, třeba kluka, jehož rodiče byli doktoři a byl to premiant třídy. U velké části z nich jsem ale viděl, že prostě jsou problémovější než majorita, ale i tak jsme většinou žili v míru a hráli si spolu. Vzpomínám na to, jak jsme prolézali různé betonové skruže, dávali na koleje hřebíky, abychom z nich měli nožíky, chodili lízt nahoru do kopce po stromech do třešňového sadu, jak jsem jezdil na skejtu za tátou na zahrádku pivnice a cestou mu kupoval Startky za papírovou dvacku ve večerce v kočárkárně, jak jsme lezli po žebřících do starých továren nebo hledali poklady v Labi. Bylo to dobrodružství a jsem rád, že jsem to všechno zažil (přežil). Vnímám ten svět pak pestřeji. Vím, jak žijou lidi v bídě a zmaru, ale také jak se z té bídy dá snahou vypracovat a bojovat s tím. 🙂 #dětství #vzpomínky #život