Článek prezentuje fotografie a příběhy více než 140 žen hasiček, které se v boji proti nejhorším lesním požárům na Borneu v Indonésii snaží chránit lesy a místní komunity. #požáry #Indonésie #ženy

🧵 8/8 Ze zdravotních důvodů zavřela ordinaci v roce 1939 a zemřela 13. října 1940. Na domě Na Moráni ji připomíná pamětní deska. S nepřesným datem promoce. Do roku 1939 absolvovalo lékařskou fakultu přibližně dvanáct stovek žen. Mezi vědeckými asistenty tvořily v letech 1909 až 1939 zhruba čtrnáct procent a docentury se do roku 1936 dočkaly pouze dvě – obě v oboru dermatologie. Anna Honzáková mezi nimi nebyla. Dnes se poměry na první pohled zcela otočily. Zatímco za časů Anny Honzákové stály ženy před zavřenými dveřmi, současná medicína připomíná obrácený trychtýř. Lékařské fakulty dnes opouští 65 až 66 % absolventek a v běžné praxi tvoří lékařky přes 60 % všech odborníků. Čím výše však nahlédnete do řídicích struktur, tím výrazněji ženy mizí. Mezi vedoucími lékaři a primáři klesá podíl žen na 37 %. V čele osmi českých lékařských fakult sedí osm děkanů – děkanka mezi nimi není ani jedna. Podobná nerovnováha panuje i na akademické půdě: profesorek je v české vědě pouhých 15,7 % a ve vedení vysokých škol či výzkumných institucí zaujímají ženy jen zhruba 19 % míst. Anna Honzáková nevedla univerzitní katedru, nenesla po sobě pojmenovaný lékařský nález ani neřídila kliniku. Měla však ordinaci, jejíž čekárna praskala ve švech dříve než prostory kolegů, jimž profesorský sbor akademickou dráhu umožnil. Vyšlapala tak cestu tisícům následovnic. Příběh o plném uznání ženské odbornosti a autority v čele zdravotnictví však pokračuje i dnes. P.S.: Každý den přináším příběh o opomíjené vědkyni. Pomozte sérii #ZenyVeVede šířit – reakcí, komentářem, sdílením, či sledováním @tkapler, ať vám neunikne další díl. Co říkáte na její odkaz a dnešní nepoměr žen ve vedení? Není na čase to změnit? #ZenyVeVede #Zdravotnictvi #Rovnost

🧵 1/8 Posluchárna praskala ve švech. Medici si šeptali, že u přísného profesora dívka konečně narazí. Ten však její výklad doprovázel jen slovy: „Dobře. Výtečně. Dobře.“ Stala se první u nás vystudovanou ženou doktorem (slova "doktorka" a "lékařka" vznikla až díky ní a jejím následovnicím). Místo na klinice ale nedostala. MUDr. Anna Honzáková. Pokud se vám seriál #ZenyVeVede líbí, sdílejte ho (nejlépe tento první post). Lajky můžete dát pro každý příspěvek, ať víte, kde jste skončili. #ZenyVeVede #historie #medicína

🧵 1/8 V útesu u Lamanšského průlivu ležela zkamenělá páteř s krkem tak dlouhým, že to tehdejší věda považovala za nemožné. Významný pařížský anatom podle pouhé kresby prohlásil nález za podvrh a slepenec. Ženu, která ho přitom vlastníma rukama vykopala, do přednáškového sálu vůbec nepustili. Zůstaly jí jen dluhy a neuznané zásluhy. Pokud se vám seriál #ZenyVeVede líbí, sdílejte ho dál (nejlépe tento první příspěvek vlákna, ostatním stačí dávat like, abyste věděli co už jste přečetli). Jmenovala se Mary Anningová a žila v Lyme Regis, malém přístavním městečku na dorsetském pobřeží. Dnes se této oblasti říká Jurské pobřeží. Před dvěma sty miliony let tudy proudilo teplé moře a do jílovitých usazenin a vápenců padala těla tvorů, které na počátku 19. století ještě nikdo neuměl pojmenovat. #ZenyVeVede #MaryAnningova #Veda

🧵 1/7 V laboratoři bez fotomikroskopu napočítala v buňkách dítěte sedmačtyřicet chromozomů. Kolega si odvezl preparáty k fotografování. Na článku, který položil základy lidské genetiky, byl pak uvedený jako první autor. Její jméno navíc v publikaci zkomolili. Vítám vás u dalšího dílu z mé série #ZenyVeVede. Pakliže se vám líbí, lajkujte a sdílejte ho. Doporučení pro vlákna - lajkovat každý tweet (i pro vás abyste viděli, kde jste skončili), sdílet stačí nejlépe ten první (když to uděláte hned, tak se pak nebudete muset vracet) #ŽenyVeVědě #Genetika #Věda

Vlny a zlomy, nová epizoda, tentokrát o ženě, která vidí stromy, ale ne les... Projev předsedkyně Evropské komise o stavu Evropské Unie zapadl a je to velká škoda, protože se týká doslova a do písmene budoucnosti každého z nás. A podle projevu to vypadá, že není zrovna růžová. #EvropskáUnie #Budoucnost #Ženy #EU

Jméno dne: Americká velvyslankyně v Řecku Kimberly Guilfoyle naznačila, že USA mohou způsobit změnu vlády v kterékoli zemi. #DonaldTrump #dezinformace #ženyVmédiích

Donald Trump vyměnil CNN za dezinformační kanál, novinářce přikázal mlčet. #DonaldTrump #dezinformace #ženyVmédiích

Donald Trump vyměnil CNN za dezinformační kanál Real America’s Voice a čelil kritice za své agresivní útoky na novinářky, přičemž je opakovaně urážel a nutil k mlčení. #DonaldTrump #dezinformace #ženyVmédiích

Dostala jsem radu, jak si najít muže. Prý mám přestat “být tak chytrá”, protože to, jak nad věcmi přemýšlím, muže znervózňuje a přijdou si méněcenní. Well, mě ale táta nevychoval k tomu nepřemýšlet, aby se muži cítili lépe a já se jim zalíbila. #vztahy #ženy #sebereflexe

Další … už nevim kolikátý díl skládačky kde ženy v první řadě nenávidí své mladší nebo hezčí kolegyně … 😎 #Ženy #Kolegové #Skládačka

🧵 1/8 Nacisté nad ní vynesli trest smrti. Komunisté jí vyměřili dvaadvacet let vězení. Mezitím usedla jako teprve druhá žena v zemi do profesorského křesla. V cele znovu vytvořila univerzitu: spoluvězeňkyním diktovala dějiny antického umění, protože posluchárnu jí sebrali. Jmenovala se Růžena Vacková. Četla římské dějiny vytesané do kamene — a dva režimy se ji pokusily vymazat z učebnic i ze seznamu vyučujících. 👇 Vítejte u dalšího dílu mého seriálu Ženy ve vědě, omlouvám se včerejší výpadek, dodělával jsem počítače pro sbírku, teď už jsou v autech směr ukrajinské sirotčince, obce a školy, dám sem pak videa z předávání a ještě jednou díky za dary, pro druhou už zbývá jen 29 tisic, to věřím že dotáhnem. #ŽenyVeVědě #Historie #Vzdělání

🧵 1/9 Jedna z největších krádeží v historii autorství neproběhla v temné uličce, ale na pultu hračkářství. Deskovou hru Monopoly, na níž korporace vydělaly miliardy, nevymyslel nezaměstnaný chudák v době hospodářské krize. Stvořila ji geniální žena jako ostrou kritiku kapitalismu. Místo milionů však dostala almužnu, její jméno vymazali z historie. Dokonce i český fenomén „Dostihy a sázky“ stojí na jejím ukradeném nápadu.👇 Vítejte v dalším díle seriálu o opomíjených ženách. Ptali jste se, jak máte lajkovat a sdílet vlákna - asi nejlepší je dát like každému příspěvku, budete tak i vědět, co jste přečetli. A sdílet nejlépe první (abyste se nemuseli vracet, tak jej sdílejte hned :-) ) Omlouvám se dnes za pozdější publikaci, celou noc jsem instaloval notebooky pro sirotky a studenty na Ukrajinu z veřejné sbírky, díky že přispíváte, už zbývá jen 59 tisíc (https://t.co/gVtuZ0HDVL). #historie #ženy #kapitalismus

🧵1/8 „Studium algebry a náročné literatury způsobí ženám zástavu menstruace, kolaps dělohy a vytvoří zrůdný mozek na úkor zakrnělého těla!“ S tímto „vědeckým“ argumentem vyrukoval v roce 1873 profesor z Harvardovy univerzity a vedení prestižních škol jej následně používalo k zamítání přihlášek žen. Nevydávali to za diskriminaci, nýbrž za lékařskou povinnost chránit budoucí matky před tělesným zánikem. Vítejte u dalšího dílu mého seriálu #ZenyVeVede o opomíjených vědkyních, nově zkouším rozdělit text do vlákna, aby se vám to lépe četlo, dejte mi vědět, co na to říkáte. Dnes se navíc nebudu věnovat jedné ženě a vlastně ani žádné konkrétní vědkyni, a přesto bude text klíčový pro celý seriál. Matildin efekt, který odhaluje nespravedlnost, kdy je hotový vědecký objev odňat autorce a připsán muži, o kterém tu denně píšu, představuje totiž pouhou špičku ledovce. Skutečná ztráta poznání spočívá v preventivní eliminaci milionů žen, jejichž vědecká dráha skončila dříve, než zformulovaly první hypotézu. Historie ukazuje mrazivou kontinuitu od rakousko-uherských výnosů přes dobovou pseudovědu až po dnešní Tálibán. Mechanismus zůstává totožný: redukovat ženu na biologickou schránku a vědění střežit jako mocenský monopol mužů. Vždy šlo o aktivně prosazovanou politiku intelektuální izolace. #ZenyVeVede #Historie #Feminismus

Vibrace křídla a smrtící rozpad letadla. Záhadu za druhé světové války nevyřešili mechanici, ale nenápadná olomoucká rodačka pomocí matic. Ač ji @Caltech považoval za největší žijící matematičku, stálou profesuru jí odmítl dát. Vítejte u dalšího dílu mého seriálu o opomíjených ženách ve vědě. Pokud se vám líbí, sdílejte jej dál. Nejdříve ale update ke sbírce na 100 počítačů pro ukrajinské děti, o které jsem psal včera - za jediný den se podařilo získat přes polovinu cílové částky. Děkuji všem, koho zajímají detaily, mám na profilu i fotky a video z prohlídky. Prvních minimálně 50 tak pojede k sirotkům už příští týden (a když se ještě dnes hecnete, přispějete a nasdílíte ostatním, tak možná i všechny). Od octárny v Linci k Hilbertovým spisům Olga Tausskyová se narodila 30. srpna 1906 v židovské rodině v Olomouci. Rodina se brzy přesunula do Vídně a za první světové války do Lince, kde její otec řídil továrnu na ocet. Dceři zadával praktické úlohy: například spočítat, kolik vody je třeba přilít do směsi, aby kyselost odpovídala normě. Pro Olgu tak matematika nebyla jen laboratorní teorií z učebnice, ale živým experimentem. Gymnázium dokončovala v době, kdy její otec zemřel. Příbuzní si přáli, aby vystudovala chemii a převzala rodinný podnik. Tuto roli však nakonec zastala její starší sestra Ilona. Olga si prosadila svou vášeň a v roce 1925 nastoupila na Vídeňskou univerzitu (@univienna). V pouhých třiadvaceti letech tu obhájila doktorát pod vedením Philippa Furtwänglera. Zkoumala v něm, jak se v algebře chovají zobecněná celá čísla. Její výjimečný talent nezůstal utajen. Slavný matematik Richard Courant ji v roce 1931 povolal do Göttingenu, aby pomohla redigovat sebrané spisy legendy oboru Davida Hilberta. Jak později poznamenal matematik Gian-Carlo Rota, dostala za úkol najít a opravit v Hilbertových pracích chyby dřív, než toto slavné dílo vůbec vyjde. V Německu se potkala s další geniální matematičkou Emmy Noetherovou, politická situace se však rychle zhoršovala a Courant Olgu včas varoval, ať se do Německa už nevrací. Vrátila se do Vídně, kde se živila doučováním a skromným asistentstvím. Navštěvovala schůzky slavného Vídeňského kroužku a jejím blízkým přítelem se stal Kurt Gödel. Díky stipendiu a pomoci kolegů naštěsťí včas odešla do Anglie. Její matka a sestra stihly prchnout až v roce 1940. Olomoucká židovská obec, ze které Olga vzešla, válku nepřežila. Olgu tak z české paměti nevymazala plynová komora, nýbrž exil. Jak matematika zachraňovala křídla letadel Válka její vědeckou práci zcela proměnila. V letech 1943–1946 pracovala pro britskou Národní fyzikální laboratoř na výzkumu jevu zvaného flutter – nebezpečné nestability křídel. Proud vzduchu křídlo ohýbá, ohyb prudce mění aerodynamický vztlak a kmitání se dále zesiluje. Nad určitou rychlostí se vibrace vymknou kontrole a letadlo se ve vzduchu rozpadne. Rozluštit tento pohyb znamenalo vyřešit obří soustavy rovnic uspořádané do matic (obdélníkových tabulek čísel). Zjistit, zda křídlo kmit utlumí, vyžadovalo najít takzvaná „vlastní čísla“ těchto matic. V době ručních kalkulaček to byla nepředstavitelně úmorná práce. Olga Tausskyová ale sáhla po zapomenuté věty Semjona Geršgorina z roku 1931: místo zdlouhavého výpočtu přesných hodnot dokázala tato čísla matematicky „uzavřít“ do pomyslných kruhů. Pro záchranu letadla totiž nebylo nutné znát přesný výsledek. Stačilo dokázat, že všechny tyto kruhy leží v „bezpečné zóně“ (matematicky nalevo od nuly). Pokud tomu tak bylo, znamenalo to, že konstrukce kmit utlumí a letadlo vydrží. Sama později napsala, že teprve tehdy pochopila krásu diferenciálních rovnic a stala se „nositelkou pochodně“ teorie matic. Z oboru, který byl dříve považován jen za skladiště tabulek, vytvořila samostatnou a celosvětově uznávanou disciplínu. Čtrnáct let čekání na spravedlnost Po válce odešla s manželem, irským matematikem Johnem Toddem, do USA. Pracovala na prvních počítačových projektech, a to i s legendárním Johnem von Neumannem. V roce 1957 oba zamířili na prestižní @Caltech v Pasadeně. Manžel dostal plnou profesuru a plat 12 000 dolarů. Olga získala pouze pozici výzkumné pracovnice a plat 9 000 dolarů (v dnešním přepočtu kupní síly to znamená rozdíl více než 700 tisíc korun ročně). Vedení univerzity v oficiálním zápisu sice uznalo, že jde o nejvýznamnější žijící matematičku světa, ale stálé profesorské místo jí odmítlo přiznat. Přesto učila, vedla doktorandy a měla kancelář hned vedle svého muže. Definitivu na své pozici získala až po šesti letech jako „výjimečný případ“. Ve stejném roce (1963) ji deník Los Angeles Times vyhlásil Ženou roku. Řádnou profesorkou se stala až v roce 1971 – neuvěřitelných čtrnáct let po příchodu na @Caltech. Impulzem k tomu byla mediální pozornost kolem mladé anglistky Jenijoy La Belleové, ze které tisk nepřesně udělal „první ženu v akademickém sboru“. Dotčená Olga se vydala na rektorát a docílila toho, čím měla být už dávno: stala se oficiálně první ženou s plnou profesurou na Caltechu. Dědictví v každém výpočtu Během kariéry vychovala čtrnáct doktorandů. V roce 1964 mezi nimi byla i Lorraine Fosterová – vůbec první žena, která na Caltechu obhájila doktorát z matematiky. Olžin přístup ke studentům i kolegům přitom nejlépe shrnovala nenápadná cedulka, kterou měla trvale na stole: „Je pěkné být důležitý, ale důležitější je být milý.“ Získala prestižní Fordovu cenu od @amermathsoc i rakouský Čestný kříž za vědu a umění. Vídeňská univerzita jí udělila čestný doktorát, odhalila reliéf v arkádovém dvoře a její jméno dnes nesou mezinárodní ocenění i stipendia na Caltechu. Jen v její rodné Olomouci po ní dodnes nenese jméno ani jediná ulice. Olga Taussky-Toddová zemřela v roce 1995 ve věku 89 let. Když dnes software počítá stabilitu křídel dopravního letadla v turbulenci, stále řeší vlastní čísla velkých matic. Geršgorinovy kruhy jsou v učebnicích a teorie matic je vedle matematické analýzy základní řečí každého inženýra. Pochodeň, kterou nesla, hoří v každém výpočtu bezpečnosti letu – přestože jméno ženy, která naučila tabulky čísel mluvit o kmitání křídel, v učebnicích většinou chybí. P.S.: Každý den sem dávám příběh o opomíjené vědkyni. Pomozte sérii #ZenyVeVede šířit – nejvíce pomůže retweet (20× více než like) či alespoň komentář. Sledujte @tkapler, ať vám neuteče další díl a jestli jste tu poprvé, přečtěte si i ty minulé. Věděli jste, že olomoucká rodačka zachraňovala spojenecká letadla, byla označována za nejlepší matematičku světa, ale na plnou profesuru na Caltechu musela čekat 14 let? #ZenyVeVede #Matematika #Historia

Jindřiška Příhodová, první československá profesionální diplomatka, otevřela ženám cestu do diplomacie, avšak svou kariéru obětovala ve prospěch muže, kterého milovala, což ukazuje na trýznivou cenu osobních obětí za průlomové postavení ve společnosti. #JindřiškaPříhodová #diplomacie #ženyhistorie

Když v laboratoři omylem ukápla na plátěnou tenisku kapka chemické směsi, nešla smýt vodou, olejem ani rozpouštědlem. Z nešťastné nehody se nakonec zrodila nejslavnější impregnace světa. Radost z toho ale nemáme. Tento díl seriálu #ZenyVeVede jsem vybral s ohledem na včerejší narozeniny protagonistky. Je zajímavý a aktuální ale i důsledky jejího objevu. Patsy Shermanová (za svobodna O’Connellová) se narodila 15. září 1930 v Minneapolis. Na střední škole jí dívčí test studijních předpokladů přisoudil jedinou ideální dráhu: hospodyni. Požádala proto o chlapeckou verzi testu. Ta jí předpověděla kariéru zubařky nebo vědkyně. Vydala se studovat chemii a matematiku na Gustavus Adolphus College (@gustavus) ve městě St. Peter. V roce 1952 tam úspěšně promovala jako první žena, která získala bakalářský titul v obou oborech současně. Firma 3M (@3M) ji téhož roku přijala do laboratoře fluorové chemie. Smlouva byla jen dočasná. Ženy v laboratořích se tehdy vnímaly jako přechodná pracovní síla: vdají se, založí rodinu a odejdou. Chemičky byly jasnou výjimkou – v amerických laboratořích jich pracovalo zhruba šest procent a odnášely si v průměru jen 60 % mužského platu. Patsy se v srpnu 1953 vdala za Huberta Shermana a narodily se jim dvě dcery. Z firmy 3M však neodešla – zůstala v ní čtyřicet let. Úkol zněl téměř vojensky. Nová paliva proudových letadel rozkládala pryžové hadice. Shermanová připravila fluorochemickou latexovou emulzi, která měla agresivnímu palivu odolat. Asistentka Joan Mullinová však při práci upustila skleněnou láhev a kapky emulze dopadly na její bílé plátěné tenisky. Mýdlo, voda, alkohol ani organická rozpouštědla nepomohly. Plátno se však nezbarvilo ani nezhrublo – a v místech, kde směs zaschla, špína vůbec nechytala. Její šéf George Rathmann reagoval věcně: zasažené tenisky na základnu Wright-Patterson sice nepoletí, ale co kdyby se ta samá látka nanesla na tkaninu? Shermanová s ním vzorek namočila, usušila a podržela pod tekoucím kohoutkem. Voda od povrchu odskakovala téměř v pravém úhlu a stejně se zachovala i rozpouštědla. Fluorochemikálie totiž výrazně snižují povrchovou energii vlákna. Kapalina ho díky tomu nesmáčí, sbalí se do kuličky a sklouzne – olej i voda se chovají přesně tak, jako by tkaninu pokrývalo kachní peří. Látka, která měla původně chránit palivovou hadici, tak mohla chránit kabáty, koberce i čalounění. Jejím spolupracovníkem a mentorem se stal Samuel Smith. Tři roky společně ladili recepturu i výrobní náklady. První produkt se dostal na pulty v roce 1956 jako ochrana vlny. Shermanová později vzpomínala, že první zkoušky v textilkách dopadly „naprosto katastrofálně“, protože směs držela výhradně na vlně. Trvalo další léta, než zvládli úpravu bavlny, syntetiky, koberců, autočalounění či tkanin s trvalou úpravou, z nichž se mastná skvrna uvolnila až po praní. Produktová řada Scotchgard nakonec čítala kolem čtyřiceti položek a firmě v nejlepších letech vynášela přes 300 milionů dolarů ročně – v dnešním kurzu zhruba 6,3 miliardy korun. Když se v padesátých letech zkoušela odolnost tkanin přímo v provozu textilky, Shermanová musela čekat venku. Do výrobních hal ženy nesměly, a tak jí výsledky musel vynášet kolega. Patent US 3 574 791 na blokové a roubované kopolymery s polárními a fluoroalifatickými skupinami získala se Smithem 13. dubna 1971. Společně drželi třináct patentů, celkově je její jméno podepsáno pod šestnácti. Jeden z nich se týkal i optických zjasňovačů, díky nimž mohly prací prášky slibovat prádlo „bělostnější než bílé“. V roce 1974 přijala firma 3M Shermanovou jako první ženu do své Carlton Society, interní síně slávy vědců společnosti. V roce 1989 byla jako první žena uvedena do Minnesotské síně vynálezců a v roce 2001 do Národní síně vynálezců. V osmdesátých letech vedla firemní technické vzdělávání a nakonec řídila celý útvar technického rozvoje. Do důchodu odešla v roce 1992. Dcery se vydaly v jejích šlépějích: starší vystudovala chemii a pracovala v 3M, mladší se stala bioložkou. Skupina chemických sloučenin, ze které Scotchgard vyrostl, však měla i druhý život, který už Shermanová neovlivnila. Původní receptury stavěly na perfluoroktansulfonátu (PFOS). Tato látka se v přírodě téměř nerozkládá, hromadí se ve vodě i v krvi a patří mezi takzvané „věčné chemikálie“. Americká agentura EPA začala rizikovost PFOS prověřovat na konci devadesátých let. Společnost 3M ohlásila v roce 2000 útlum výroby a od roku 2003 Scotchgard přešel na látky s kratším (a tedy bezpečnějším) uhlíkovým řetězcem. Minnesotský spor o znečištěnou pitnou vodu skončil v roce 2018 vyrovnáním ve výši 850 milionů dolarů (přibližně 18 miliard korun). Patsy se toho nedožila, zemřela o 10 let dříve na následky cévní mozkové příhody. Výrobu celé nadřazené skupiny látek PFAS (Per- a polyfluorované alkylové látky) 3M definitivně ukončila na konci roku 2025. Značka Scotchgard ale žije dál – jako impregnace na obuv, čalounění či antimlžná úprava brýlí. Problémem všech PFAS jsou jejich závažná rizika zdravotních komplikací (onkologická onemocnění, hormonální a imunitní poruchy, metabolické a reprodukční poruchy). Což rozhodně nechcete u látek které v prostředí i tělech živočichů přetrvávají stovky let a neumíme je ani spolehlivě a levně filtrovat. V Česku se jejich koncentrace plošně měří v povrchových vodách; v kohoutkové vodě je studie zatím nacházejí jen v minimálním množství. Tento stín však nesnižuje hodnotu jejího objevu. Ukazuje spíše odvrácenou tvář chemie, která v roce 1953 nedovolila skvrně zmizet z tenisky. Shermanová ji nevyhodila – viděla v ní unikátní vlastnost a příležitost. Společnost z této vlastnosti vybudovala celé obchodní impérium. Svět si zapamatoval praktický sprej. Chemička, která jej vymyslela, zůstala v laboratorním plášti na firemní fotografii. Často říkala, že vynálezcem může být kdokoli, kdo neignoruje nehodu a zdánlivý neúspěch. Mladým dívkám vzkazovala, ať jdou odhodlaně za svým cílem, protože dokážou totéž co všichni ostatní. Sama to musela dokázat testu, který jí přisoudil jen péči o domácnost, pracovní smlouvě, jež počítala s jejím brzkým odchodem, i vrátnici v textilce, přes kterou ji nepustili k vlastnímu experimentu. P.S.: Každý den sem dávám příběh o opomíjené vědkyni. Pomozte sérii #ZenyVeVede šířit – like, komentář, sdílení a follow @tkapler, ať vám neuteče další díl. Slyšeli jste už o PFAS a jejich rizicích? #Chemie #Vynálezkyně #ŽenyVeVede

Iranian authorities are reintroducing mandatory hijab regulations for university students, reversing a trend of greater freedom among young women in response to increasing societal pressures and protests against the regime. #Hidžáb #Írán #ŽenyVŽivotě

V roce 2013 ji Pensylvánská univerzita vyprovodila bez rozloučení. Žádný večírek, jen strohé oznámení, že nedosahuje „akademických kvalit“. O deset let později sdílela Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství. Bez úpravy, kterou s Drewem Weissmanem v laboratoři objevila, by syntetická mRNA v těle spustila zánět a vakcíny proti covidu-19 by se nepodařilo nasadit včas. Vítejte v dalším díle mého každodenního seriálu #ZenyVeVede. V předchozích dílech jsem se věnoval vědkyním z minulého století a mohlo to tak působit, že už je pryč doba ústrků žen-vědkyň. Proto dnes sáhnu po současnoti. Katalin Karikóová (@kkariko) se narodila 17. ledna 1955 v maďarském městě Kisújszállás na Velké uherské nížině. Otec byl řezník a rodina žila v jedné místnosti vytápěné pilinami, bez tekoucí vody. V dětství se do té doby s žádnou vědkyní nesetkala, přesto se jí chtěla stát. Už ve třinácti letech jela sama přes celou zemi na letní přírodovědný tábor. Na univerzitě v Szegedu (Segedínu) vystudovala biochemii a v roce 1982 obhájila doktorát. Již tam začala pracovat s ribonukleovou kyselinou. Když laboratoři v roce 1985 došly peníze, dostala nabídku stáže na Temple University ve Filadelfii. Z komunistického Maďarska tehdy směla rodina vyvézt jen sto dolarů. S manželem, inženýrem Bélou Franciou, proto prodali auto na černém trhu a výtěžek – zhruba tisíc dolarů – zašili do plyšového medvěda dvouleté dcery Susan. (Ta mimochodem později vyhrála dvě zlaté olympijské medaile ve veslování v barvách Spojených států.) Ve Spojených státech se Karikóová pohybovala spíše na okraji akademického světa. Po působení na Temple University a krátkém pobytu v Bethesdě nastoupila v roce 1989 na lékařskou fakultu Pensylvánské univerzity (@PennMedicine) na pozici výzkumné asistentky. Šlo o nižší pozici bez nároku na definitivu (tenure), která byla závislá na grantech – a ty ona neměla. Pracovala mezi kardiology a jejím cílem bylo, aby buňky podle návodu z laboratorně vyrobené mRNA samy produkovaly léčivé bílkoviny. Messenger RNA (mRNA) je krátký přepis z DNA. Buňka podle něj složí bílkovinu a zprávu zahodí. Umělá mRNA se ale imunitnímu systému jevila jako virová infekce. Buňky umíraly a grantové komise žádosti zamítaly s tím, že nápad nemá budoucnost. V roce 1995 přišlo hned několik ran naráz. Manžel uvízl kvůli vízům v Maďarsku, jí samotné diagnostikovali nádor. Univerzita jí po pěti letech na pozici oznámila, že ji nepovýší. Mohla odejít, nebo přijmout degradaci. Zůstala. Šéf její laboratoře Elliot Barnathan brzy odešel a Karikóová se díky svému bývalému studentovi Davidu Langerovi přesunula na neurochirurgii. Stále neměla vlastní grant ani stálé místo. V roce 1997 potkala u kopírky imunologa Drewa Weissmana, který hledal vakcínu proti HIV. Ona pro změnu uměla vyrábět mRNA. Společně začali zkoumat, proč syntetická zpráva v těle bije na poplach, zatímco vlastní lidská mRNA nikoliv. Klíč ležel v transferové RNA, která obsahuje přirozeně upravené stavební kameny, mimo jiné pseudouridin. Když v laboratorní mRNA nahradili uridin touto upravenou bází, imunitní receptory TLR7 a TLR8 přestaly spouštět zánětlivou reakci. Zpráva prošla a buňka začala tvořit bílkovinu – dokonce ve větším množství než z neupravené RNA. Jejich přelomový článek vyšel v srpnu 2005 v časopise Immunity. První autorkou byla Karikóová, posledním Weissman. Prestižní časopisy totiž jejich práci předtím odmítly a ohlas byl zprvu velmi slabý. V roce 2008 vědci prokázali, že stejná úprava zvyšuje produkci bílkovin (translaci) a v živém organismu nevyvolává takzvanou interferonovou bouři. Přesně na tomto mechanismu stojí vakcíny firem Pfizer/BioNTech (@BioNTech_Group) a Moderna: lipidová nanočástice dopraví do svalu návod na spike protein, tělo si ho samo vyrobí a naučí se ho rozpoznat. Bez oné tiché, neútočné mRNA by vakcína v buňkách vyvolala silný zánět dřív, než by stihla vybudovat imunitu. Univerzita mezitím Karikóovou nadále držela mimo hlavní akademickou dráhu. Když kolem roku 2010 požádala o návrat na původní pozici, dozvěděla se, že kdo byl jednou degradován, nedosahuje „akademických kvalit“. Weissman byl v roce 2012 jmenován řádným profesorem. Ona musela v roce 2013 odejít. „Po čtyřiadvaceti letech mě vyhodili. Žádná rozlučka. Šla jsem na parkoviště a přemýšlela, co dál,“ svěřila se později Nobelově nadaci. Přijala proto nabídku Uğura Şahina z BioNTechu. Deset let pendlovala mezi německou Mohučí a Pensylvánií, zatímco její rodina zůstala v Americe. Když v roce 2020 svět potřeboval vakcínu v řádu měsíců, zachránila ho technologie popsaná v jejích studiích z let 2005 a 2008. Pensylvánská univerzita z licencí k patentům na nukleosidově modifikovanou mRNA později inkasovala přes miliardu dolarů. Karikóová získala v roce 2023 s Weissmanem Nobelovu cenu. Polovina tehdejší odměny jedenácti milionů švédských korun (zhruba 11,5 milionu korun českých) putovala na její konto. Část peněz věnovala Segedínské univerzitě na podporu mladých vědců. Dnes působí jako profesorka v Segedínu – odkud kdysi odcházela s medvědem nacpaným bankovkami – a jako externí profesorka na Pensylvánské univerzitě, která ji předtím vyhodila. V roce 2026 ji zvolili do všech tří amerických národních akademií, což je vzácná „trojkoruna“. Dodnes říká, že lidem, kteří jí ztěžovali život, vděčí za to, že musela pracovat ještě usilovněji. Matildin efekt (opomíjení žen ve vědě) v jejím případě nenabyl podoby krádeže objevu, Weissman její podíl nikdy nezpochybnil. Filtr systému byl jiný: neosobní grantový automat, který ženu bez velkého týmu a atraktivního tématu odsunul do podpůrné laboratoře, odsudek o „nedostatečných kvalitách“ a tichý vyhazov ve chvíli, kdy její kolega získal profesuru. Objev, za který vděčíme za své očkovací certifikáty, přitom vznikl v letech, kdy jí domovská instituce tvrdila, že nemá žádnou budoucnost. P.S.: Každý den sem dávám příběh o opomíjené vědkyni. Pomozte sérii #ZenyVeVede šířit – dejte like, sdílejte a sledujte @tkapler, ať vám neuteče další díl. O kom byste chtěli další článek, nebo alespoň z jakého oboru? Napište mi. #ZenyVeVede #Veda #NobelovaCena

Článek varuje ženy před devíti běžnými chybami, které dělají ve vztahu, jako je ztráta vlastní identity, omlouvání partnerových lží a ignorování intuice, a zdůrazňuje důležitost péče o sebe a ukončení nefunkčních vztahů. #vztahy #láska #ženy